STRÁNKY KLUBU KONDORŮ

Dlouho plánovaná akce na divoký východ se v polovině letošního srpna stala skutečností.Z Prahy jsme vyjeli ve čtvrtek večer v až nečekaném počtu šesti lidí.Po dvanácti úmorných hodinách ve vlaku jsme v Humenném vystoupili,abysme hned přelezli do další místní lokálky na Stakčín.Tam skončily koleje a tak nezbylo než počkat na autobus do Topoly.Tam už skončil i autobus,takže do místa prvního noclehu,rusínské obce Runina jsme došli po svých.Základní tábor jsme na doporučení místního občana spícího v krčme postavili na místním hřišti.Je to strategické místo kousek od krčmy a asi dvěstě metrů od návsi,kde vyvěrá čistý,léčivý pramen.Akorát přes noc Lucii nějaká mlsná zvířena sežrala voňavou vysočinu.V sobotu ráno osvěženi spánkem ve velkém vápně jsme vyšli směrem na Ruské,kde došlo k tradičnímu bloudění(stejně jako s čímkoliv jiným si se značením východňáry moc hlavu nelámou.Poobědvali jsme na okraji bývalé obce v luxusním srubu u Ruského potoka a začli pomalu stoupat k hlavnímu hřebenu Bukovských vrchů.Po dosažení Ruského sedla jsme vyhledali bivakovací boudu a neprodleně ji obsadili.V okolí boudy je minimum rovného místa.Poláci co přišli po nás tak museli vzít zavděk noclehem na cestě.Ráno dalšího odpočinkového dne začalo prudkým výstupem na Okraglík(Kruhliak) a tím skončilo naše putování po naplánované trase.V blíže nespecifikovaném místě jsme uhnuli po červené do Polska a než jsme to odhalili už nebylo návratu.Rychlým pochodem jsme dosáhli obce Wetlina  a v místní příjemné hospůdce něco pojedli a padlo i pár piv.V odpoledním vedru přišla vhod i koupel v místní říčce a večer jsme vystoupali po žluté až na vrchol Jaworník,kde jsme na mýtince zabivakovali.Ráno než začal opět sluneční úpal jsme přes Paportnou došli na Rabiu skalu,kde jsme se opět napojili na hlavní hřeben.Cestou jsme se neopoměli ještě pořádně napást borůvek.Bylo jasné,že na Kremenec díky zabloudění nemáme šanci dojít a tak jsme uhnuli kolem Medové baby do Nové Sedlice.V této nejvýchodnější slovenské vsi jsme se v penzionu Kremenec pořádně rozšoupli a přespali jsme v okolí nedalekého altánku na návsi.Zpáteční cestování si někteří z nás ještě zpestřili odskokem do Medzilaborců,kde je muzeum Andyho Warhola.

Hlášky,které utkvěly:

Počkám až dokouřim a uvidíme...(Myšák,když nám začalo docházet že bloudíme)

Až přijedu domu miliony bakterií zemřou..(Pavel cestou zpět v kupé,kde se vzduch dal krájet)

Já,když nemám co dělat,tak se s nim mazlim...(Pavel mluvící a svém chlupu v obočí...snad)

Plch not death (vzkaz od předešlých nocležníků na Ruském sedle aby člověk věděl kdo to s ním v noci stoluje)

Poděkování:

Pavlovi-za převzetí funkce medvědobijce a nákup pyrotechniky

Karlovi-za to,že to zase jednou dotáh

Myšákovi-za tradiční remcání

a celému východu za to,že nikam nespěchá a má Čechy rád