Po dlouhém roce jsme 12.9.2007 opět vyjeli vlakem na Slovensko.Martin a Karel opět vytyčili trasu,která obsahovala několik odpočinkových dnů, a terény vhodné pro částečně pohyblivé důchodkyně,či matky s dětmi.
13.9. odpočinkový den první-Po celonoční jízdě v nepříliš pohodlném vlaku jsme se přesunuli ze Spišské Nové Vsi do Smižan a odtud zrychleným pochodem na Čingov. Následoval výstup na Tomašovský výhlad.Pak jsme sestoupili k Hornádu a pokračovali proti proudu po řetězech a stupačkách dalších šest odpočinkových hodin. Tento den byl zvláště pro Páju kritický.Rozbil své oblíbené hodinky,ztratil brýle a večer i vědomí.
14.9.etapový stíhací závod z Podlesku přes Kláštorisko na Geravý-Po večerní konzumaci turisticky vhodných nápojů se ráno některým z nás moc nechtělo na nohy,proto jsme vyráželi v menších či větších časových odstupech.Karel a Martin dorazili na Kláštorisko první, hodinu po nich Pája.V poledne jsme museli vyrazit dál bez Pavla,neboť nás čekalo ještě pět odpočinkových hodin chůze,které jsme vhodně nastavili hodinovým blouděním.To jsme ještě netušili,že Pavel si cestu nastaví asi o dvacet kiláků a na Geravý dorazí podle lanovky hodinu po setmění.
15.9.odpočinkový den druhý-Cesta k vlaku do Dedinek proběhla bez problémů a dokonce i vlak přijel,následoval zrychlený přesun do Dobšínské ladové jeskyně a po té zrychlená prohlídka po čtyřech stech schodech.Po lehké svačince jsme se vycházkově měli přesouvat čtyři hodiny do Podlesku.Trasu jsme vhodně nastavili hodinovým blouděním,neboť tuto cestu naposled absolvoval ten kdo ji značil,asi před deseti lety.
16.9.odpočinkový den třetí-V rychlosti jsme posnídali a uháněli do Vydrníku na vlak,který přijel na čas.To nás tak překvapilo,že jsme do něj skoro nestihli nastoupit. V Popradu jsme přestoupili ne vlak do Smokovce a odtud lanovkou na Hrebienok. Dále nás čekala třiapůlhodinová odpočinková cesta na Téryho chatu s lehkým převýšením asi tisíc metrů.
17.9.lehká hřebenovka vhodná pro důchodkyně a rodiny s dětmi-V sedm ráno jsme posíleni snídaní začli ukrajovat první metry nad dvatisíce a stoupali jsme Malou studenou dolinou k hlavnímu hřebeni Tater.Sněhu přibývalo teplota klesala a místy jsme ztráceli cestu.V dolině pod Sedielkom jsme si u rozcestníku přečetli,že padají laviny a občas tam hrají Stouni.Nemám jejich muziku moc rád a rozhod jsem se vrátit Pája šel se mnou.Pavel s Martinem zabořili prsty do děr po cepínech a začli stoupat na Priečne sedlo.Po výletním čtyřhodinovém sestupu jsme se sešli na Hrebienku.Cvičně jsme si sjeli sáňkařskou dráhu do Smokovce na horských koloběžkách a pak už nám jel vlak směr Praha.
PODĚKOVÁNÍ:
Pavlovi za to,že když se ztratil tak se zase našel.
Pájovi za neustálé udržování dobré nálady v kolektivu.
Martinovi za skvělou rekognoskaci prodejních míst turistických známek.
Karlovi za to,že letos nešustil.
Majitelům penzionu Ranč Podlesok za vzornou starostlivost.
A maršálu Malinovskému za spišskou máslovku.
Náhledy fotografií ze složky Slovenský ráj a Tatry 2007
