STRÁNKY KLUBU KONDORŮ

Desáté výročí začalo ve velkém stylu, první ranou bylo, když Martin zavolal v den odjezdu že nejede. Myslel jsem že jde o povedený výroční žert, až do chvíle, kdy se dostavil na sraziště jen se sadou vítězných doutníků, které nám věnoval...a které neměly chybu. Do vlaku jsme tedy nastoupili v Praze jen tři a tři jsme také za deset minut vystoupili, protože se zjistilo, že naše lístky před měsícem propadly. Začala nepopsatelná panika. Pavel B. se doma sprchoval a myslel, že odjíždíme o hodinu později...nakonec měl pravdu. Pavel T. chtěl jet domů, Dalibor dobíhal vlak kde nechal ledvinu s dokladama a já se snažil zakoupit urychleně další pro změnu platné jízdenky. Cesta uběhla kupodivu rychle a celá výprava byla překřtěna na výjezd Vonasisů, protože za ty prachy jsme mohli letět letadlem v erste klase. Ráno už jsme bez problémů dojeli autobusem do Pribyliny a zvolna začali stoupat Ráčkovou a potom Jamnickou dolinou ke kolibě pod Pustým, kde jsme trávili první noc. Nasekali jsme dříví zatopili a začal boj o přežití s armádou myší. Ty malý mrchy ujedly část našich zásob, Pavlovi T. prohlodali lahev s čajem a Pavla B. dokonce jedna pokousala. Ve tři ráno dokonce vypukl poplach, že myši sežraly Dalibora, ale ten se nakonec našel jak spí venku, kam se uchýlil před chrápáním některých členů výpravy. Ráno jsme pokračovali do Žiarského sedla a na kopec Plačlivé, kde poprvé v roce 2008 zazněla památná věta o horách a prdeli. Pak už následoval rychlý sestup na Žiarskou chatu a večerní zhodnocení s tatranským čajem. Ráno jsme svižně vyrazili ještě za mrazu dobývat další kopce. Díky všudypřítomnému ledu se mi podařilo spadnout hned do prvního brodu a oba Pavlové se záhy otočili k sestupu. S Daliborem jsme dorazili do sedla, kde jsme dospali spánkový deficit způsobený nočním nácvikem bojové pohotovosti. Pak jsme po vysněženém hřebeni pokračovali až na Príslop, který se s výškou 2142.metrů stal nejvyšším kopcem výpravy. V noci začalo pršet a tak jsme se brzkým raním pochodem pokusili stihnout ranní autobus a pak i dřívější vlak, což se podařilo. Stejně jako ostatní naše předcházející výpravy i tato se nesmazatelně zapíše do dějin a dlouho bude o čem vyprávět kolem táborových ohňů. Jo a příště jedeme se žluťákama :-))

Poděkování:

správcům chaty pod Pustým- za krásnou útulnu, peníze za přespání na myší pastičky posíláme obratem

obsluhám ze Žiarské a z Orešnice- že se o nás hezky starali

Martinům- za sms, které nám pomáhaly řešit logistické kotrmelce

všem účastníkům a všem co nám drželi palce 

Přání:

Ať nás i v dalším desetiletí čekají častá setkání na cestách, které můžou být cílem.