STRÁNKY KLUBU KONDORŮ

Chočské vrchy nám ukázali dvě odlišné tváře současných slovenských hor, kromě profláklých a přelidněných Tater a dalších míst rádoby kulturního oddechu. Na jednu stranu krásná liduprázdná příroda, zle zkoušená větrnými a kůrovcovými kalamitami. Na druhou stranu tradičně špatné značení vylepšené už i šipkami do zavádějících směrů a cyklostezky dotované jednou slavnou unií, na kterých se i pěšák prosekává mačetou jak v Amazonii. Naprostá odříznutost vesnic 20.kilometrů od Liptovského Mikuláše, kde autobus jezdí ve středu a v pátek a krčma otvírá v pátek a v sobotu i uprostřed turistické sezony, umocněná často až balkánským bordelem okolo odpočívadel kam se dalo dojet autem. Na druhou stranu, když jsme potřebovali vodu nebo poradit všichni rádi pomůžou a když už má krčma nebo koliba otevřeno je to hukot. První odpočinkový den jsme vypadli z vlaku v Ružomberoku před čtvrtou ranní přes Predný Choč jsme došli na Velký Choč a odtud do Kalamenů, kde proběhlo koupání a relax v termálech. Přespali jsme v sedle pod Královkou a pak jsme  po cestách necestách doputovali za jediný den až na pomezí Západních Tater. Další den jsme dobyli Bielou skalu na návrat přes Sivý vrch nezbývala voda ani síly a tak jsme přes Velké Borové došli do Kvačan, kde jsme trávili poslední noc po návštěvě místního rodinného pivovaru....Dalibor jed pivní sýr a já koštoval pivo a pivní sýr.

Poděkování:

Daliborovi, že to nevzdal a dopajdal to se mnou až do finále

obsluze z Borovianky za vynikající baštu a chlazenou čučoridku

Zvláštní poděkování:

Všem co na Slovensku ještě něco dělají rukama a zdravým selským rozumem, místo aby se v Praze snažili získat manažerský post v některém obchodním řetězci.