STRÁNKY KLUBU KONDORŮ

Akce Považský Inovec dlouho připravovaná a očekávaná prošla dalšími změnami jen pár hodin před odjezdem. Ze sestavy na poslední chvíli vypadl Dalibor, tak jsem trochu pozměnil směr hřebenového putování. Ve čtyři ráno jsme vystoupili z vlaku v Trenčíně a hned začali stoupat do kopců... a hned jsme taky dvakrát zakufrovali. Před půl osmou jsme byli v prvním sedle a měli v nohách deset kiláčků. V deset už jsme otvírali první a bohužel na cestě po Inovci taky poslední pořádnou hospodu. V místě plánovaného bivaku jsme byli okolo půl druhé a tak jsme pod vidinou občerstvovny pod Inovcem začali stoupat nejkrutější kopec naší cesty. Na chatě jsme než v pět zavřeli stihli jen dvě pivka a tak jsme ještě vystoupali na vrchol Inovce, kde jsme po odpočinkovém dni 27. kilometrů 1530. metrů nahoru a 720. metrů dolu okolo půl osmé upadli do spánku. Ráno jsme zabalili a už v poklidném tempu jsme pokračovali na Bezovec, kde jsme předpokládali občerstvovnu. Bohužel marně, co nestačila zlikvidovat neviditelná ruka trhu dorazil zjevně covid...jinak si neumím vysvětlit uprostřed letní sezony uzavřené nově zrekonstruované penziony a dokonce welneshotely. Nakonec jsme ještě ten den dorazili do sedla kde jezdil autobus a popojeli do Piešťan, kde jsme přespali a ráno při prohlídce lázní jsme byli odměněni, když jsme se nachomýtli ke startu závodu veteránů.

Několik postřehů z cesty...když ve slovenských horách narazíš na otevřenou hospodu jez a pij dokud můžeš, může to být nadlouho naposled. Ne každá slečna znuděně sedící u stolu a hrající si s mobilem je číšnice...pod Inovcem jsem se pokoušel zaplatit slečně co byla host. Měl bych začít jezdit už jen pod dohledem statného ošetřovatele...v Piešťanech jsem za střízliva spadnul z chodníku do silnice i s batohem, při placení tamtéž jsem zaokrouhloval z 37,30 na 37.euro a ve finále jsem zakoupil v pokladně jízdenky na 3.9.

Poděkování:

personálu chaty pod Ostrým- že nás jako jediní na hřebeni nakrmili a napojili

milé pani průvodčí- že nás nenechala koupit si po třetí lístky na cestu domů

a Jitce že to se mnou přežila