STRÁNKY KLUBU KONDORŮ

Tři roky plánovaný výjezd na Šípskou Fatru se konečně vydařil a to do slova a do písmene. Cesta vlakem proběhla v klidu a v půl páté ráno jsme už ze Stankovan polykali metry do kopce k našemu prvnímu cíli Zadnému Šípu. Posnídali jsme v Podšípu a kochali se výhledy na Malou i Velkou Fatru. Následoval první masakrozní výstup k vrcholovému kříži a pak krásná a výživná hřebenovka na hlavní vrchol Šíp. Pyl z kvetoucích smrků byl všude a při větru vířil kolem nás a vytvářel skoro mlhu. Okolo poledne jsme vystoupali na vrchol Ostré, opět s parádními výhledy tentokrát i na Tatry. Odpoledne jsme z Hrdoše sestoupili do sedla nad Komjatnou, kde jsme dali hlavy do hromady a nakonec se rozhodli navštívit místní osvěžovnu...což byl dobrý nápad. Následoval bivak v sedle s výhledy na Maguru a ráno snídaně u místního obchůdku. Krajinou vápencových věží jsme cestou, necestou došli do Jánošíkovi krčmi a dali si pořádný oběd...a pak začal očistec. S plnými břichy v úmorném vedru celoodpolední stoupání na Strednú polanu. Tam jsme po příchodu dopili kořalku, sežrali klobásky a zalehli pod jasné širé nebe. V půl druhé v noci následoval poplach a evakuace před bouřkou do nedalekého přístřeší. Ráno se honili mraky, ale už nepršelo a tak jsme v klídku sestoupili do Ružomberoka a šli zhodnotit povedenou akci do oblíbené restaurace Laverna.

Poděkování:

Untíkovi- za neustálé udržování dobré nálady a excelentní mandlovici...cožé 

Daliborovi- že zaznamenal o jeden pád víc než já a drží si titul...mistra pádů 

Alešovi- za super sušené hovězí

Karlovi- za to že tuhle akci přes dvě odložení nakonec dotáhl

a všem krčmám a restauracím co jsme navštívili, že už zase fungují a skvěle se o nás postarali