STRÁNKY KLUBU KONDORŮ

Po deseti letech od památného přechodu Rychlebek jsme se s Daliborem vrátili na místo činu. Jeli jsme tentokrát ve čtyřech a začínali opačně v Dolní Moravě přechodem mostu Sky bridge 721. Za mě teda nic moc a za těch osm stovek s lanovkou nahoru to fakt nestálo a jak podotkl potah výpravy Dalibor nejen že na druhé straně nebyl kiosek jako na Kokoříně, ale ještě to ani nehoupalo. Na chatě Návrší kde jsme se občerstvili byla pohoda jako tenkrát a pak začal závod s první bouřkou a pak noční manévry před další. Ráno jsme se vydali přes Staré město na Větrov kde jsme podcenili další nevinné mráčky, takže jsme stihli ještě před Paprskem zmoknout. Zkonzultovali jsme bouřkovou situaci s radarem, vyjedli kuchyň, na důkaz síly rozbili (někteří) pár sklenic s kofolou a vyrazili jsme směr další bivak. Pět minut před přístřeškem nás opět dohnala bouře, takže jsme promokli na kost. Nakonec se nás do večerních hodin sešlo na bivaku třináct a poslední skupina cyklistů přivezla slušnou zásobu piva, takže bylo veselo. Ráno jsme se odpočinkově dopravili k lomu Rampa, tentokrát už jsme balili s prvními příznaky blížící se apokalypsy a tradiční odpolední bouři jsme přečkali v přístřešku u kiosku který kvůli počasí neotevřel. Po dvou hodinách když se blízký potůček změnil v Orinoko a občas přinesl dezorientovaného psa a už i pod přístřeškem nám začínalo téct do bot déšť začal ustávat. Ještě jsme se občerstvili před další cestou v blízké cukrárně a došli na bivak k rybníku aby jsme jako té vody neměli málo. Myslím, že výprava vejde do dějin jako mokrej čundr, ale sranda musí být a když je dobrá parta přežije se lecos.

Poděkování:

Moravským jezdcům kteří se prolínali rychlebskou částí naší výpravy- že nás nenechali umřít žízní

chatě Návrší- že zůstala stejně pohodová jako před deseti lety i když už nemaj zelenou

cukrárně v Černé Vodě.- za vynikající zahřívací držkovku

a všem účastníkům výpravy- že šlapali, topili, sušili, prchali, neremcali a stále neztráceli nadhled a dobrou náladu