STRÁNKY KLUBU KONDORŮ

Tak tyhle Alpy nám daly některým dost zabrat. První odpočinkový den posádka předsunutého vozu číslo jedna po brzkém raním startu už v půl desáté stoupala mlhou k prvnímu cíli. Až po sléze jsme zjistili, že nestoupáme k cíli, ale někam do řiti. Po poradě s mapou jsme se vrátili a konečně trefili vrchol Wurzer Kampl. Večer jsme si ještě trochu zašli z parkáče k chatě...v rámci tréninku. A po příjezdu vozu číslo dvě už začalo plánování frontálního útoku na hlavní cíl výpravy Grosser Tragl. Ráno začalo poklidně a moc jsme neznervozněli ani po příchodu k prvnímu rozcestníku, který hlásal, že náš cíl je tři a půl hodiny daleko. Trochu jsem zpozorněl až po dalších dvou hodinách stoupání když další rozcestník hlásal, že se moc k cíli neblížíme. Nakonec se vrcholové družstvo dostalo na vrchol v půl druhé což byl čas, který jsme si dali jako hraniční k návratu. Při návratu ještě jako bonus Dalibor ztratil ledvinu, takže část výpravy čekal další den výstup po stejné cestě na což mi pomohla večer zapomenout jen nemalá řádka wiliamsek. Poslední den už byl jen o morálu, boji s vedrem a neúspěšným hledáním výstroje, zakončeným mnoha rádlery a koupelí v jednom z jezer. 

poděkování:

všem z Haus Alpin- bylo to prima

všem zúčastněným sklerotikům, že všechno ve zdraví přežili

a poctivému nálezci ztracené ledviny